Útržky života - almanach opavských básníků
Zrcadlo
Už nic nechci
Jen být ženou
Občas prostřít stůl
Zalít kytku v květináči
Nestydět se při svlékání
Být tichá a laskavá
jako země
Večer cítit únavu v kotnících
a sílu vína
Na chvíle
kdy se uprostřed ulice prohnu v bocích
mívám alibi
Ranní ticho
Pozoruji z okna ráno
a zastavuji hodiny
abych dobře slyšela
to ticho v sobě
Stojím nohama přibitá do podlahy
Vzduch mi tiše padá do vlasů
a rozpouští v nich svou vůni
Je duben
a kosi neví
co mají dělat
a já už vůbec ne
Cosi se ve mně zastavilo
Vtom mi zaklepeš na rameno
„Mami, co je ti?“
Pohladíme se očima
a já tě s radostí
nechám vstoupit
do svého ticha
Na dosah
Má nahota voní po broskvích
je sametově hebká
Moře se vlní v rozpacích
svádí mě
a čeká
Po tom
A být s tebou
být se mnou
být spolu
u jednoho stolu
třeba nestylového
třeba v kuchyni
a vědět
že každým dnem
se kapka jedu
mění
v kapku séra
a cítit
že je to ta chvíle
kdy získáváš tím
co ztrácíš
Předchozí stránka: Ozvěny ticha - výběr básní
Následující stránka: Doteky - výběr básní
