Doteky - výběr básní
První
Bylo nám osmnáct
a tys mi psal básně:
„Vltavínku, sedmikrásko,
ty můj kvítku, ty má lásko !“
Já jsem ti nenapsala žádnou
Přijímala jsem je tak samozřejmě
Teď je nám o dvacet víc
Tys básně psát přestal
já začala
Vyplouvají z mé hlavy
jako lodě z přístavu
lehce a odvážně jedna za druhou
Jsou jako barevné pouťové balónky
Někdy se stane že cestou ztratí
obsah i formu
Některé umírají ihned po zrození
jiné putují vzduchem
bloudí potácí se letí
do země fantazie snů a dětí
tam kde jsou slova zbytečná
Cítím tě na dálku
Do vlasů mi padají
zrnka deště
Řeka za domem
spěchá ke svému konci
dnes rychleji a odevzdaněji
než kdy jindy
Dívám se do proudu
a hledám tebe
Dělí nás voda vzduch
pevnina i čas
Ten kdo hraje kdesi v dálce na kytaru
ještě nejsi ty
Nemá tvůj cit v konečcích prstů
Beztoho nic nezahraje
A na mě už vůbec ne
Spadl mi svetr z ramen
kouše mě zima
nechci se pohnout
chci tě cítit na dálku
Ve vzduchu už voní tvé kroky
Být pro druhé
Ženy jsou dokonalejší
než muži
protože když potkají
muže zohaveného zradou
jsou nekonečně velkorysé a milosrdné
i když přitom řvou bolestí
a polykají slzy
V takových chvílích také začínají tušit
že jejich být je tu být pro druhé
Návraty
Když se v noci vracíš domů
netrpělivost s vínem
si vlévám do žil
Trochu ticha přidám k tomu
jako bys tu už byl
Líně přivírám obtěžkané oči
z koupelny voní heřmánek
slunce se v něm točí
Každá minuta jak kapka opia
přemáhá mou bdělost
zrychluje pomalost
uvádí v nehybnost
Ten klid je jen zdánlivý
Má duše je nedočkavá
a trochu se bojí
přijmout víno
i tvé tělo
podobojí
Předchozí stránka: Útržky života - almanach opavských básníků
Následující stránka: Články a recenze
